Historie

Mužský pěvecký sbor Paniháj existuje již pět let a natočení hudebního nosiče je završením tohoto období. Musím ale přiznat, že nebylo mým původním úmyslem setrvat ve sboru tak dlouho. Říkal jsem si – možná rok – pomůžu to nastartovat a skončím, protože těch aktivit mám víc a nic se nemá přehánět. S tímto názorem jsem také došel na jaře 2008 na informativní schůzku, která se konala v Moravanech ve sklepě u Dufků. Sešlo se nás tam možná osm, ale takový počet nebyl uspokojivý. „Musí nás být víc - poptejte se třeba i v okolních dědinách“ což by v důsledku mohlo přispět i k posílení přátelských vztahů mezi zúčastněnými obcemi. Nábor se zdařil a hned na první zkoušku přišlo kolem dvaceti chlapů a to nejenom z Moravan, ale i z okolních dědin – Čeložnic, Hýsel, ale také od nás z Kameňáku, což bylo povzbuzující, ale současně i zavazující – tyto lidi nezklamat.

Ještě jsme se ale neznali a bylo třeba dát našemu konání nějaký řád. Pro místní kulturu je vždy ideální, když v jejím čele stojí člověk znalý poměrů, protože i sebelepší úmysl může na domácí půdě narazit na zaběhlé pořádky a jenom silnější osobnost bude schopna obhajovat ideje sboru před veřejností. Tohle všechno splňoval Vašek Dufek, který byl jedním z iniciátorů založení sboru, organizační schopnosti jsou mu vlastní, požívá u všech přirozenou autoritu a stejně tak důstojně zastupuje sbor navenek. Je to člověk zapálený pro věc, který dal sboru k dispozici svůj vlastní cimbál a pro mě osobně je velkou oporou i úlevou, když se nemusím zabývat jinými záležitostmi než je to podstatné – ZPÍVÁNÍ.

A hoši to hned od počátku vzali vážně. Odsouhlasili si pravidelné středeční zkoušky bez jakýchkoliv úlev. Paradoxní na tom bylo, že v mém domovském sboru v Kyjově jsme v letní měsíce vyhlašovali prázdniny a já v tu dobu chodil zpívat do Moravan. Zpočátku se ale místa zkoušek měnily. Nejraději jsme chodili k Dufkům nad sklep, ale zašlo se i na zahradu k Opatřilům do Čeložnic, jindy zase k obecnímu úřadu v Hýslých a nebo na verandu kameňácké hospody, ale těch míst bylo ještě mnohem víc. Venkovní zpívání má své kouzlo i pozitivní odezvu, protože hlasitým zpěvem přitahujeme další zájemce. Dnes už můžeme s potěšením oznámit, že je nás kolem třiceti. Nácvik se tím sice stává náročnější, ale tento handicap vyvažuje fakt, že stále víc lidí může tyto původní písně šířit dál.

V chladnější období nám poskytuje azyl obec Moravany ve svém kulturním domě, ale už jsme zkoušeli i ve zdejší základní škole. V Moravanech naše zpívání začalo, máme tu základnu a proto také Moravany uvádíme ve svém názvu jako domácí klub. Pokud je to ale jen trochu možné, nikdy nezapomeneme jmenovat i ostatní obce, ze kterých je naše společenstvo tvořeno. Pro mě je především potěšitelné, že jsme k sobě našli cestu, udržujeme kamarádské vztahy i přesto, že zdravé štengrování mezi členy jednotlivých obcí stále existuje, ale to je úplně normální a spíše úsměvné.

V repertoáru jsme už mohli mít na šedesát písní, když jsem měl po roce dostát svému slibu a ukončit svoji činnost. Ale právě teď, když se začínáme poznávat a možná i trochu přátelit?

Kolektiv Paniháje – jehož název vyšel prvně z úst Vaška Dufka – je tvořen lidmi různého věku, povolání i zájmů, ale také vynikajících vinařů se skvostnými víny. Můžeme se také pochlubit čtyřmi starosty, kteří u nás zpívají – moravanský Jan Dočekal, hýselský Tibor Skalka, čeložnický Jan Zbořil a náš kameňácký starosta Jura Hula, který to sice nemá oficielně ztvrzeno úřady, nicméně starostování získal od nás chatařů na doživotí. Mimochodem – ten kopec z titulní strany CD je právě onen PANIHÁJ (410 m.n.m.), nalézající se v chatařské oblasti Kameňák, v katastru obce Moravany, pod nímž se k jihu svažují stejnojmenné viniční tratě, na kterých dozrávají vynikající vína. A je tu vůbec moc pěkně a nemůže být ani jinak, protože jsme tu doma.

To je také důvod, proč docházíme na středeční zkoušky do Moravan tak rádi pěšky a v létě, kdy žitka zeleňajú a na návrší zvaném Šepruny dozrávají meruňky, bývá někdy pohled do kraje inspirativní i pro tvůrce písní. Mám s tím ale problém řadit je mezi ty původní. „Chlubíš se a to je špatně!“ říká můj vnitřní hlas, ale druhý mu hned oponuje: „a kde jinde bys je chtěl uplatnit než tady!“ A zatímco o tom hloubám, písničky se už dávno zpívají a tak tomu nechávám volný průběh – čas je prověří.

Ostatní lidové písně na CD ale vycházejí z regionu Kyjovska se zaměřením na jeho severní oblast. Mezi ně patří i píseň Ty moštěnský dvorku, která má sice v Sušilově sbírce trochu odlišnou melodii od těch současně zpívaných, ale zasluhuje naši pozornost už třeba tím, že byla zapsána v Moravanech před více jak 150 lety. Takových vzácných písní je ale na CD víc.

S nácviky zpěvu přišly i první vystoupení a ty už v počátcích dosahovaly úctyhodného počtu – až ke třiceti za rok. Počítám do toho i společné akce s hýselským divadelním spolkem Hochy, se kterým nás pojí právě náš zpěvák, divadelní principál a hýselský starosta v jedné osobě – Tibor Skalka. Jako autor nových divadelních her, propojuje činnost hýselských ochotníků s námi zpěváky a my zde dostáváme prostor k prezentaci svých písní. Už nesčetněkrát byla vyhlášena derniéra hry Pražáci na vinařských stezkách a přesto přicházejí stále nové nabídky k jejímu opakování. Nechci tu spekulovat proč nás porota v Hodoníně a Děčíně postrkovala až do horních pater a je vlastně až k nevíře, že jsme skončili ba i na samém vrcholu divadelní soutěže Jiráskův Hronov. Pro naše chlapy to byly bezpochyby nevšední chvíle a neobyčejné zážitky.

Paniháj také organizuje své vlastní akce. Zpívání pod májú je název jedné z nich, kdy počátkem května přijedou do Moravan sbory z jiných obcí, aby tu spolu s námi zazpívali pro veřejnost. Při tom se trochu poznáme a zabavíme. Mezi sbory platí všeobecně nepsaná dohoda, že na oplátku zase vystoupíme my u nich za stejných podmínek. A těchto recipročních akcí je v roce nejvíc, protože je stále co oplácet. Pořadatelům to šetří výdaje, protože zpěvákům postačí malé pohoštění – nám jde především o dobrou zábavu a ta se při dobrých lidech a vínku obyčejně dostaví.

Mezi námi jsou i členové moravanského sdružení Mladí vinaři, kteří s pochopením přispívají sponzorsky na naše akce svými dobrými víny, stejně tak, jako při pohoštění sborů či v pořadatelských službách často obětavě vypomáhají i některé naše ženy či ostatní rodinní příslušníci.

Posledním rokem vznikl před Dufkovým sklepem za přičinění členů sboru malý areál zvaný Panihájplac s trvale zabudovanými stoly a lavičkami, na kterém se v letní měsíce scházíme jednak ke zkouškám, ale probíhají zde rovněž akce jako Zarážení hory, při které k dobré náladě přispívají svými vtipnými scénkami nejenom hýselští ochotníci, ale také domácí zpěvačky Moravjanky a v posledním roce i hostující Zpěvulenky z Čeložnic. Tyto tři místní pěvecké sbory spolu také úzce spolupracují při zpěvu koled u vánočních stromů.

Vzájemná podpora funguje i mezi členy Paniháje, když si vypomáhají při konání různých kulturních akcí ve svých obcích, jako jsou tradiční hody v Moravanech, Čeložnicích, Hýslých, nebo i recesisticky laděné Vendelínské hody na Kameňáku. Naše panihájská vzájemnost zašla tak daleko, že jsme spolu absolvovali i velikonoční obchůzku. Někteří z nás tvrdí, že to jednou úplně stačilo, ale jiní by to ještě vylepšili o jízdu na koňském povoze – chlapecká představivost nezná mezí….

Mít tolik starostů ve sboru znamená rovněž se podílet na jejich družebních akcích. Doufám, že se všichni shodneme, že v tomto směru mezi všemi vévodí Bělotín – menší severomoravská obec, ve které jsou velmi pohostinní a družní lidé, včetně jejich starosty, který si se svým hýselským protějškem zcela jistě padli do noty. My se tam cítíme vždy velmi dobře a uvolněně a stejně dobrá zábava probíhá, když Bělotínští zamíří autobusem do Hýsel na jarní košt vína. Pravidelně tu hraje naše cimbálka a při bělotínských děvčatech okřívá i náš třiaosmdesátiletý kameňácký starosta.

K velmi zdařilým, patří také tradiční letní akce v kostelecké farní zahradě, které organizuje kyjovský děkan Svatopluk Pavlica, který jako duchovní správce v Kostelci stále udržuje setkávání pěveckých sborů z kostelecké farnosti. S jeho osobou jsou spjaty i další interesantní akce jako je Noc kostelů nebo prosincové Žehnání vín a všechna tato setkání provází vždy velmi přátelská nálada.

Paniháj většinu svých vystoupení absolvuje bez hudebního doprovodu, ale je-li k tomu vhodná příležitost, sednu k cimbálu a nebo se povolává naše muzika. V podstatě je to v rodině, takže brácha Petr a synovec Jirka, ale i ostatní muzikanti chodí se mnou obětavě nejenom na akce Paniháje, ale i na farní zahradu, žehnání vín anebo na zabíjačku, kterou Paniháj pořádá z iniciativy hýselského starosty již několik let. Naposledy byl na zabíjačkovou hostinu do Hýsel pozván i Mužský sbor z Kyjova a podle ohlasu chlapů se to na obou stranách setkalo se značným porozuměním.

A aby to naše zpívání nebylo jen v mužské poloze, rozhodli jsme se přizvat k natáčení CD i Zpěvulenky ze sousedních Čeložnic. Jednak se jim nedá upřít, že zpívat umějí, ale také spojením s nimi můžeme dosáhnout kýženého kontrastu. Snad budeme i dobře spolupracovat – tedy alespoň doufám, protože naše dcera Jana, provdaná Neničková – současná vedoucí tohoto mladého ansáblu, má také někdy „svoji hlavu“. Jinak je to ale hodná holka a mě jenom těší, když se děvčatům daří a protože to píši ještě před natáčením, pak pevně věřím, že Zpěvulenky nezklamou ani tady.

Na závěr se patří poděkovat všem, kteří nás podporují. Manželkám, rodinám, přátelům a všem obcím, které našly ve svých skromných rozpočtech i nějaké prostředky na naši činnost. Děkujeme všem sponzorům, které ještě vyjmenujeme na zadní straně. Nesmíme také zapomnět poděkovat Pavlovi Švorbovi, který při jakékoliv příležitosti ladí ochotně náš cimbál a na CD nás doprovází na harmoniku. Poděkujme také sami sobě, že jsme to spolu dotáhli až tak daleko a já doufám, že ještě není všem dnům konec. Snad už bylo napsáno dost a to nejpodstatnější by měl najít každý posluchač především v písních samotných. Přeji příjemný poslech.

Jiří Petrů